Šťastné a samostatné! (A nejen Vánoce)

Čím samostatnější děti jsou, tím méně stresu je v rodině. A tím více času na sebe rodina má. Pro větší samostatnost dětí mohou rodiče leccos udělat. V rodině pak bude méně křiku, lepší nálada a děti samotné budou spokojenější.

Hlavně spolu mluvte

Děti vám nedokážou číst myšlenky. Jestliže od nich něco potřebujete, musíte jim vysvětlit, co a kdy. Opakované vydávání povelů moc nefunguje, to mají rodiče (i děti) ověřené. Zkuste to jinak: místo rozkazu „udělej to a to“ zkuste otázky: za dvě hodiny máš trénink. Co s toho plyne, co si potřebuješ zabalit, co ti nesmí chybět? Kolik ti ještě zbývá času na hraní a kdy bychom měli odcházet z domu? Dítě si tak lépe uvědomí souvislosti a na danou událost naváže seznam úkonů, které je kvůli ní potřeba udělat.

Plánujte a (ne)panujte

Kalendáře, plánovací mapy, rozvrhy. Je s tím sice ze začátku trochu práce a kreslení, ale rozhodně pomáhají do rodinných programů vnášet pořádek – a jelikož se opakují, posilují i dětskou samostatnost. Nezapomínejte na barvy, odlišujte jimi například povinnosti do školy, na kroužky nebo v domácnosti. Pro vizualizaci úkolů propojené s konkrétním časem můžete využít nálepky nebo nakreslené obrázky. Děti mají jiný časoprostor než dospělí. Barevný rozvrh jim pomůže se v tom dospěláckém světě lépe orientovat.

Všechno se vším souvisí

Jestliže si má dítě sbalit věci na trénink, musí vědět, kde ty věci jsou (čili podílet se na jejich uklízení), musí vědět, jak se do skříně dostaly (čili podílet se na třídění věcí do pračky a po usušení) a musí vědět, kdy a jak se do té pračky dostaly (čili podílet se na úklidu věcí po přinesení zvenku). Docvaklo vám to? Pokud se dítě nebude podílet na celém řetězci domácích úkonů, nepochopí souvislosti. A my se budeme stále častěji objevovat v křičící a rozčilené pozici: Jak je možné, že nemáš sbaleno? Nemá. Náš povel je pro něj vytržený z kontextu, teď jej pod tlakem sice splní, ale při nejbližší přípravě na trénink se situace nejspíš zopakuje.

Při sporech si navzájem naslouchejte

Dokážete se na případný rozpor podívat očima dítěte? Dokážete nahlédnout do jeho priorit, do jeho logiky a vnímání času? Pokuste se o to. Možná, že při formulování instrukcí používáte pro dítě příliš abstraktní pojmy. Nebo se nevyjadřujete jasně. Nebo jej místo povzbuzení hned ze začátku urazíte a dítě se pak místo spolupráce logicky soustředí spíše na uchránění své cti. Aby bylo dítě samostatnější, nemůže fungovat pouze v intencích dospělého rozhodování. Spolu s povinnostmi musí získat i kompetence. Jenom tak se dokáže sebevědomě a správně rozhodovat i ve chvílích, kdy se náhle změní program nebo okolnosti, které nemůže ovlivnit. Zajaté rodičovskými pokyny by jenom bez sebedůvěry propadalo panice.

Chybami se člověk učí

Můžete to dítěti říct tisíckrát, stejně neposlechne. Ale jednou se popálí a už ty ruce na kamna nepoloží. Co tím chceme říct? Neutíkejte hned za robátkem, pokud si zapomene svačinu, nevezme si v mrazivých dnech zimní rukavice nebo si doma před tréninkem nechá kopačky. Příště si samo pohlídá, jestli má všechno, co potřebuje. Pochopí, že mu bude líp, když nebude celé dopoledne hladové, nebude mu při koulovačce zima na ruce a nebude se muset vrátit ze hřiště pro kopačky a přijít kvůli tomu o polovinu tréninku. A že se to stane opakovaně? Nevadí. Možná chvíli potrvá, než se minimálně částečná zodpovědnost přesune z rodiče na dítě. Ale nebojte se, jste na dobré cestě.

Mgr. Xénia Paličková Křížová

 


Stylové vychytávky na nových školních aktovkách STIL

 


Zajímá vás aktuální nabídka školních batohů od české firmy STIL? 

 

Kategorie
Nahoru
Profil
Košík